Hymna

 

Bílí jezdci

 

Když v kraji rostou temné síly,

když cestou zuří bouře tmy,

lecjaký se mudrc mýlí,

ale všechny bodají strachu kly.

Když oblohu zakryjí tmavé mraky

a není vidět slunce,

ve městě pod zlými zraky

začnou zvonit zvonce.

Zamrazí v srdci člověka dobrého,

když padá černý déšť z mraku temného.

Když zvonce na poplach zvoní,

přijede rychlý jezdec na bílém koni.

Na prsou se mu bude houpat amulet světla

a temnota se náhle zvedla.

Vstoupí do krčmy a temnotu najde,

jež již zde nikdy nevzejde.

Temnotu rozpráší na střípků mnoho,

které se nespojí po let mnoho.

Zemi, prorostlou lží a klamem,

obnoví od pilířů nastoleným řádem.

Řádem nastoleným s harmonií,

kde budou pykat jen ti vinní,

kde prostý lid bude sloužit králi,

v jehož srdci by standarty cti vlály,

jemuž budou poddaní věrně sloužit

a on je nenechá bídou se ploužit.

V tu dobu míru a slávy,

kdy bude lid věrně sloužit králi,

v ten čas odejdou Bílí Jezdci

do míst, kde je málo cti,

do míst, kde zkáza vládne

a každé dobro tam chřadne.

Přijdou tam a vymítí ho,

až na nesvětě nezbude zlého.

Přijedou za dne či noci,

svobodní a čestní jezdci.

Jejich pouť neskončí nikde,

kde se oblak temnoty na čas zdvihne.

Proto se jejich řádu věrnost,

bude trvat celou věčnost.

nikdy nepoleví ve svém cíli,

přejdou každý sáh i míli.

Bez oddechu beze strachu,

ujedou i tisíc mil na valachu,

pod temnou strání i pod zlatým sluncem,

nespočinou ani coul před koncem.

Nespočinou před úkolem těžkým,

pod těžkými mraky i měsícem stříbrným.

Proto je oslavujme, rytíře světla,

nechť na nich nespočine žádná kletba.

Ať jejich sláva trvá věčně

a nechť jim pomáhá lid vděčně.

Budou věčně na cestě za ctí a slávou

a nikdy nás nezklamou.

Myslím, že ani tisíc veršů by nebylo dosti

k oslavování jejich ctností.

Pro všechny Bílé Jezdce sláva,

jako za dávných časů, když jejich standarta vlála.

Myslím, že ani tisíc veršů by nebylo dosti

k oslavování jejich ctností.

Ať věčně žijí Bílí Jezdci,

ti jenž žijí se ctí a hrdostí. 

 

Napsal Sagartn